Díky Honzovi se Ladermon může pyšnit jedním z nejlepších sportovních výsledků - společně s Petrem Kučerou 6. místo ve dvojicích celkově (a bronz v kategorii) na legendární B7! A velké poděkování za repre a hlavně RESPEKT k výkonu zaslouží také Jitka!
Honzův návod, jak zaběhnout 102 km s převýšením +/- 5500 m v čase 15:40:20...:
Po dvou letech opět na startu, tentokrát ve dvojici s Petr Kučera a s jiným cílem: urvat pódiové umístění. Respekt jakoby se vytratil, možná díky zkušenostem, ale pokora zůstala, byť na startu stojíme sebejistě v první řadě po boku největších hvězd. Ale proč si to neužít hned od začátku, ten velkolepý a epický start na třineckém stadionu s masou 3000 závodníků za zády? Máme na to.
Atmosféra na stadionu je skvělá, povzbuzuje nás spoustu diváků, mladí, staří, i děti, které už dávno měly spát, ti všichni fandí kolem trasy až pod Javorový. Prudká sjezdovka natahuje masu závodníků do dlouhého světelného hada a druhý výstup na Příslop je pak již o poznání komornější. Ve vlhké a teplé noci louka voní mateřídouškou a maliním, hvězdy září nad hlavou, mlčky šlapeme, ozývá se jen pravidelné funění a cvakot hůlek. Tichá nádhera. Výstup střídá seběh, viřící se prach z cest se nám společně s potem dere do očí, takto překonáváme další kopce a údolí. Nejsme sami, cestou potkáváme a zase ztrácíme známé i neznáme tváře.
Na Lysé hoře jsem s drobným náskokem a tak si vychutnávám chvilku samoty s nebem plným hvězd, vycházející měsíc a miliony světel rozprostřených do dálky pode mnou. Přibývající kilometry prověřují každého ze závodníků, objevují se počáteční krize a nad ránem se o slovo také hlásí spánek. Skvěle zásobená občerstvovačka v Ostravici svou pohostinností láká k dlouhému odpočinku, ale tady se ještě nekončí, vždyť cíl už je blíž než start. Probouzející se den nás zastihuje na svazích Smrku, ospalost mizí s denním světlem a les nás milosrdně kryje před slunečními paprsky.
V době kdy vítěz protíná cílovou pásku, my teprve stoupáme v lehké únavové krizi na Čertův mlýn vzdáleni ještě 30 km od cíle. Neskutečné. Na Pustevnách nás čekají úsměvy povzbuzujících a teplá polévka - to zahřeje, dole v Ráztoce sladká Marlenka a káva - to povzbudí, cítím příliv energie a odhodlání. Bohužel parťák je na tom spíše opačně, takže svoji energii investuji jinam. Běh ve dvojici vyžaduje vzájemný respekt a porozumění, nikdo z nás není pánem situace, vždy je potřeba se přizpůsobit. Tady nám velice pomáhá i náš support Zuzka.
Poslední dva kopce zdoláváme s odhodláním, z kopce občas letíme tempem, které mi není příjemné. V této fázi závodu, po 14ti hodinách, je těžké hledat v běhu nějaký komfort, důležité je správné psychické rozpoložení a silná hlava. Seběh z Javorníku už je euforický, už snad není nic, co by nás mohlo zastavit. Čeká nás červený koberec a plné frenštátské náměstí. Já si to užívám plnými doušky, plácám si s dětmi a směju se do objektivů. Byla to dlouhá cesta, nejen z Třince, ale i z loňského zdravotního omezení. Vážím si toho, že jsem se znovu dostal až sem.
A co víc? S parťákem se nám podařilo splnit si náš cíl, doběhli jsme ve dvojicích celkově šestí a v kategorii 41-50 let třetí. Jupííííí.
Děkuji Petr Kučera za společnost na trati a za výborný výkon. Obrovský dík také patří našemu supportu Zuzana Frydrychová, který se o nás vzorně staral v průběhu závodu a za skvělé řízky a sekanou v cíli.
