Až do Moravskoslezských Beskyd musel být v sobotu (30. 4. 2022) slyšet vítězný ryk Ladermona od nás z Nízkého Jeseníku. To na jednom z nejtěžších závodů v ČR - na legendárním Perunovi, který je zároveň mistrovstvím republiky v Skymarathonu, se ve věkové kategorii 40-49 let stal mistrem republiky náš Honza Lachnit (5:27:36, 12. celkově, 1. v kat.) a bronzovou medaili bral Radek Leszczynski (5:54:11, 26. celkově, 3. v kat.)! Honzovi a Radkovi velká gratulace.
A nesmíme zapomenout ani na třetího Ladermona, který si na tuto horskou královskou distanci troufnul - Marka Lapáčka (7:57:38, 140. celkově, 50. v kat.).
A pojďme si sobotní závod proběhnout očima mistra ČR:
"První stoupák na Malý Javorový pohodovou chůzí s klukama, seběh na Guty uvolněný, šetřil jsem energii. Druhý stoupák z Gutského sedla na Javorový opět pohodička povídačka, odtud již vesměs stále ve společnosti Tomáše Krátkého. Seběh parádička, hlavně lesácký hang a pak "lamkotníkový" sešup korytem potoka. Super.
V Řece pod sjezdovkou jsem se nadlábnul koláčů a vypochodoval na Příslop. Následoval seběh za lanem, tzv. "trhač stehenních povázek". A znovu občerstvovačka a koláče, mňam. Na úvod dalšího stoupání malý brodík a tentokrát táhlé stoupání na Javorový přes Šindelnou, kde byly zbytky sněhu. Následující dlouhý sestup do Tyry byl zakončen asfaltovou pasáží, akorát mě začala bolet pravá pata a tuhnout stehna. Občerstvovačka v Tyře nic moc. Vlastně jen banány, ionťák a voda, kola nikde.
Ve stoupání na Ostrý jsme s Tomášem předběhli pár borců, já se snažil poobědvat toust a zjistil, že mám málo vody. No 30 km v nohách, je to znát. Zase seběh, zase bolí pata a závěr "asfaltová tortura". Ještě vylezlo slunko, udělal se hic a my lezli s Tomem do sedla pod Ostrý a já byl skoro bez vody. Nějak jsem se fixoval na to, že v Košařiskách bude občerstvovačka a tam vůbec nic. Chyba. Takže přesnídávka to jistí.
Seběh na chatu Kozinec táhlý jako sopel, natahoval jsem krok, dopadal spíš na špičky. Na Kozinci beru vodu, liju do sebe kolu a Tomáš mi zatím o dobrých 300 metrů utekl, holomek.
Doběhl jsem ho až ve stoupání na Javorový, stálo mě to docela dost sil, stehna v lehkých křečích. Takže obětujeme žaludek, gel, šup ho tam. Bylo teplo, kropil jsem se vodou, přece to nepotáhnu až nahoru, ne? V traverzu mám na budíku natočeno 40 km a nad hlavou se mi vzpíná hrůzné krpále - Grande Finále. Na to je jediný účinný recept - aplikoval jsem koleňáky, občas jsem lezl po čtyřech, běžecký styl bere za své. Šlo to dobře, Tomáše jsem nechal za sebou. A pak to nejhorší - "dojebávací" seběh po sjezdovce na závěr. Hřebíky do hořících stehen, hekám jak kobyla a soustředím se, abych nehodil tlamu. Borec, co dupe 100 metrů za mnou tam musí zůstat. Cílem prolítávám (doslova) štastný a zastavuju až o betonový květináč u pořadatelského stanu. Hernajs, 12. pozice, to je sakra moc dobrý!
Po té, co jsem se dal trochu dohromady, jsem zjistil, že jsem ve své kategorii 40-49 let doběhl jako první a stal se tak mistrem ve SkyMarathonu! Pecka!!!
Počasí ideální, trať vesměs suchá, ráno chladno, odpoledne už teplo, občas slunko. Takticky jsem to zvládl pěkně a závod si užil. Nebýt 14denního martýria s virózkou před závodem, tak jsem se kouknul do top 10. Ale i tak naprostá spokojenost."
Tolik Honza... V podstatě pohoda a pijánko, že? :D
