Vysoká vzdušná vlhkost, teplota pod bodem mrazu, inverze a vítr - kouzelníci zvláštní atmosféry dnešního výběhu na konci listopadu v turisticky nedoceněné oblasti mezi Moravským Berounem a Budišovem nad Budišovkou.
Vybíháme z Dvorců přes lesy a louky směr Guntramovice. Tady někde rakouské Laudonovy jednotky napadly a rozprášily pruský zásobovací konvoj, který mířil k Prusy obléhané Olomouci (1758). Těm pak nezbylo nic jiného, než dobývání Olomouce ukončit a stáhnout se. Tyhle dva památné stromy - Guntramovické duby, které míjíme v úžlabí okolních pastvin, by to ještě mohly pamatovat.
Z Guntramovic stoupáme Svatojakubskou cestou k památníku Česko-německého přátelství (místo hromadného hrobu vojáků právě z rakousko-pruské bitvy), dnes s nánosem několika centrimetrů jinovatky. Pokračujeme na vrchol Červené hory (749 m n. m.), kde v inverzním počasí stěží vidíme meteorologickou stanici vzdálenou jen několik desítek metrů od cesty. Pofukuje, teplota někde pod nulou, ale naštěstí určitě ne minus 34 °C, které tady jako rekord naměřili v roce 1956... Ale jinak sychravina pořádná - jak by také ne - průměrná roční! teplota je tady jen +5,5 °C...
Lesními a polními cestami míjíme Podlesí a krajinou nikoho sbíháme do Budišova. Tady přece jen jsme zpět v civilizaci, mineme velký kostel na náměstí odkazující na zašlou slávu sudetského městečka a konečně nabíráme zpáteční směr na Dvorce. Polní stoupání přechází v lesní cestu, ta se ale nečekaně začíná propadat dolů a pak ostrým stoupákem na zříceninu hradu Vildštejna. Ve své době čtyřikrát větší než ve stejném období třeba Sovinec, dnes však zbyly už jen terénní nerovnosti. Po červené turistické se napojujeme na Budišovskou silnici a po třech hodinách běhu se vracíme do Dvorců.
Celkem 30 km, nastoupáno zhruba 650 výškových metrů. A k tomu jako bonus stádo divokých prasat nerušeně přecházející lesní cestu jen pár metrů před námi :)
