"Jaký je zítra terén?", ptal se den předem Jirka kvůli volbě bot. Za normálních okolností 80% tvrdý povrch - takže jasná volba. Ale ráno bylo všechno jinak - v Domašově zmrazky, sněhová břečka, místy led, bahno, asfalt, kostky, šotolina... a všudypřítomná voda. Den před Štědrým dnem se oteplilo, teplota lehce nad nulou a dolů se jí určitě nechtělo. Takže silničky nebo krosky - nakonec skoro jedno, prostě mokro, totálně mokro :)
Z nádraží po bývalé tankovce až nad Libavou, pak térénní vložkou do města k větrnému mlýnu. Krátká zastávka a z Libavé pokračujeme dlážděnou cestou táhnoucí se nahoru až někam na druhou stranu údolí. Ještě jedna další terénní vlna a konečně začínáme klesat do údolí - kdysi slavného poutního místa a centra místní vzdělanosti - na Starou Vodu. Z kláštera jen rozvaliny, hřbitov zarostlý, ale kostel divoké dvacáté století přežil. Tak, tak, ale stojí. A pod ním Královská studánka, ze které pil snad i samotný Ladermon, takže musíme také :)
Stejnou cestou zpátky - to se vždycky zdá o něco delší. Ještěže slunce občas vykouklo, aby zkontrolovalo skupinku, kde že zrovna běží. Pěkných cca 24 km drsnou krajinou bývalých Sudet - to byl letošní vánoční speciál na Starou Vodu.
