Na Ladermon Trailu je většinu členů našeho týmu logicky nejvíc vidět v zázemí závodu, v prostorách jeho startu a cíle, a především také podél obou tras v roli regulovčíků. Přesto se však každý rok pár Ladermonů postaví i na start, aby si trasy užili na „vlastní kůži“. Aneb co sis připravil, to si také sněz… Tak se podívejme, jak si vedli letos na třetím ročníku.
Na královské třicítce zaslouží absolutorium Honza Lachnit, který v kategorii nad 40 let potvrdil svou kvalitu a v silné konkurenci bral stříbrnou medaili (2:28:40). Tenhle týmový rekord se bude těžko překonávat… Na pěkném 20. místě pak doběhl Pavel Doležel (3:22:37) a dvě minuty za ním Marek Lapáček (3:34:48, 24. místo).
Na stejné distanci, ovšem v ženách a v kategorii do čtyřiceti let, v kvalitním čase 3:25:07 doběhla na jedenáctém místě Věrka Bartalosová.
Na kratší distanci – 15km v kategorii nad 40 let překvapil sedmým místem Radek Buchbauer (1:21:14). S odstupem za ním doběhli Tom Tvarůžka (1:34:36, 23. místo) a Leszek Plonka (1:36:52).
V kategorii do 40 let byl jediným zástupcem Ladermon Teamu Ondra Pavelka. Slušný čas 1:15:59 stačil na pěkné osmé místo v nabité věkové kategorii. A protože se mezitím stal členem Ladermon Teamu i Roman Frank (1:33:08, 16. místo), měli jsme tady vlastně zástupce dva 😊
Všem závodníkům pod hlavičkou Ladermon Teamu díky za kvalitní repre a pojďme si proběhnout závod ještě jednou, tentokrát očima Honzy Lachnita:
"Loni jsem se účastnil, ale v jiné roli na trati s fotoaparátem, letos už jsem se postavil na startovní čáru. A bylo nás tam opravdu hodně - místních i přespolních. Začalo se v hodně ostrém tempu, protože současně s 30km trasou startovala i poloviční distance. Docela rychle jsem si našel skupinku, která mi vyhovovala, tempo udával beskydský Tomáš Peter.
Úvodní část trasy závodu jsem neznal a překvapila mě svojí rozmanitostí a členitostí, byla hodně zábavná. Samozřejmě podzim tomu dával grády svou barevností a začínající déšť zase přidával na náročnosti. Po dlouhé době jsem si troufnul obout v terénu jisté botky Salomony, takže mi technické podmínky ani déšť vůbec nevadily.
Kluci běželi dobře, v seběhu do Vinohrádek, tam kde se trasy rozdělovaly, jsem začal pociťovat, že mi dochází energie. Ve stoupání pod Vrábl jsem doslova vlál za Tomášem, kousek za námi poctivě řezal kopec Radek Zich, ale rozdílem třídy nás předběhl Josef Čurlej. V seběhu zmizel. Tohle často nezažívám…
Prďák na žluté pod Vráblem prověřil všechny závodníky řádně, já měl teda dost. Bolely mě nohy, cítil jsem vyčerpání. A nemyslím si, že by větší podíl na mém stavu mělo 74 km z minulé soboty, jako spíše střevní potíže ráno a v předvečer závodu. Měl jsem však velké štěstí na tahouna Tomáše Petera a fandící Ladermoňáky po trase, kteří mi dodávali energii.
Chytil jsem rytmus, vyběhl na Jedovou, pozdravil kluky na občerstvovačce na Pohořanech a běžel s pocitem, že stačí vydržet do cíle. Ále kdepák... O zápletku se postaral letos výborně běhající Česťa Horák, když si mě dovolil před Véskou na 26. km doběhnout a zvesela pozdravit. Znovu jsem se tak musel přesvědčit o tom, kolik dokáže psychika. Totiž vtip byl ještě v tom, že jsem si celou dobu myslel, že běžím ve své kategorii na třetí pozici, jenže Dan Orálek nepřijel, já přišel těsně na start (nutkavá potřeba) a Dan přede mnou tudíž nebyl.
V závěrečném kopci jsem zabral, přestože vzduch není moc kalorický a rezervy už jsem dávno vyčerpal, utekl jsem jak Česťovi, tak i Tomášovi, a dokonce jsem každým krokem začal stahovat i Josefa Čurleje před sebou. No to vám bylo ale finále, stáhl jsem jeho náskok na 16 vteřin...
Takže já jsem spokojený, s ohledem na výchozí podmínky naprostá paráda. V kategorii nad 40 let stříbro, celkově 5.
K vidění byly kvalitní výkony, padlo několik traťových rekordů, jak na dlouhé, tak i na kratší trati, v mužské i ženské kategorii. Myslím, že nám nic nechybělo. Trasa parádní, značení luxusní, občerstvení bohaté, super organizace. Jen počasí mělo zase svou hlavu..."
